Kdo by chtěl být SBénko - xXTutokaXx -
Soutěž- nejdelší hovor- xXTutokXx -

2.kapitola- Hodinky

12. března 2010 v 16:30 | Seison Bloomová
Zde, druhá kapitola- Hodinky


Kapitola 2.- Hodinky

"Tik, tak, tik, tak".... co to má být?? A zase "Tik, tak, tik, tak"... co je to???
Pomalu otevřu jedno oko, ale hned ho zase zavřu. Ne, to co jsem viděla nemůže být pravda. Ano, maminka sice mluvila o nějakém Králíkovi, ale že by byl opravdoví? Je spousta podicných zvířátek, ale králík ve vestě? Ne, to opravdu ne..Ale možná! Musím to ještě zkusit.
Opět jsem otevřela jen jedno oko, pro jistotu.
Ááááá... on tak pořád je. Stojí rozkročený v koutě a ťuká na malinké hodinky. Nespouší ze mě zrak. Co mám dělat??
"Alenko, no tak Alenko, vztávej..."
On, on zná mé jméno? Ale... ale, jak to? V životě jsem ho neviděla... Jak mě našel? Co tu dělá? Počkat, nenito jen přelud mé fantazie??
"Alenko, haló, vstaň!!"
"Kdo jsi? Já... sním, že ano?? Zdá se mi to, nebo je to skutečné??"
"V tom ti, má drahá, nepomůžu. Musíš na to přijít sama. Ale teď máme na spěch, tak to nech na potom."
"A kam půjdeme?? Chůva měbude hledat! Já nemůžu jen tak odejít."
Králík obrátil oči v sloup a popadl mě za ruku. Jeho tlapička byla hebounká a měkoučká. Hrála, jako kd
aby mi někdo vložil do ruky práve upečený koláč. Tato malá tlapička mě začala tahat ven z nory.
"Proč jdeme ven? Já myslela, že se do říše Divů chodí tudy?" a ukázala jsem směrem ke středu díry.
"Ano, chodí se sem tudy, ale nejdříve musíš do nory spadnout!"
"Spadnout? Jak to myslíš, spadnout?"
Králík se plácl do čela.
"No prostě normálně tam přepadnout!! Hele, vždycky, když si sem lezla, věděla jsi, žetady nic nebude. Slyšela jsi od své maminky, že díra fungovala jen jednou a víckrát už ne. Věděla jsi, že pokud sem vlezeš, budeš stále na tomto světě a nikam se nepropadneš, už chápeš??"
"Ale proč by to dnes mělo být jinak?"
"Protože tam spadneš s vědomím, že se dostaneš do říše divů."
"Ale já tomu nedokážu uvěřit! A proč tam vlastně musím? Mně se líbí tady. Nechci tam."
Králík si otřel čelo a znova se podíval na hodinky.
"Máme málo času. Alenko musíš tam!"
"Ale proč??"
Už jsem začínala být naštvená. Buďto je dneska apríl a chůva mi nachystala zábavu, a nebo je to opravdu králík??
"Já nevím... určitš to půjde?"
"Stoprocentně."
Malý Králík si stoupnul k noře a začal nad ní mávat tlapkama. Vypadal jako bájný zaříkávač duší.
"Co to děláš?"
Jen nadrvedl hlavu a nic neřekl.
"Tak, hotovo. Pojď to skusit."
S malou dušičkou jsem podešla k díře a klekla si. Ruce opřené o kmeny stromu mě začaly pálit.
Obouma jsem se pustila a propadla norou.
A co se teď stane? Dopadnu na dnou dlouhatánské díry, o které vyprávěla maminka? A nebo spadnu na hlínu v noře? To nevím...
PRÁSK!!
"Au....!!"
To jsem narazila na tvrdou zem. A hned mi to bylo jasné. Nikam jsem se nepropadla, jenom jsem slít do nory.
"Tomu nerozumím. Jak to, že to nejde?? Udělal jsem něco špatně? Vylez ven!"
Poslechla jsem. Co jiného jsem taky mohla dělat. Opatrně jsem vysunula ruce na měkkou trávu. Celé moje končetiny byly poškrábané a šaty na nich potrhané.
"Omlouvám se, asi jsem udělal chybu. Hned to napravím. Odstup."
Opět začal svůj rituál a já se neubránila smíchu. Takcoval okolo té nory snad deset minut, než mi opět pokynul.
"Teď je to v pořádku. Tak, prosím."
Opět jsem si klekla a opřela si ruce o kořeny. Pálily. Zase. Tak moc, že jsem se opět pustila.
Tak co, teď to vyjde?
PRÁSK!!
A zase nic. Ach jo, já se tam už chci dostat.
"Já tomu nerozumím. Jak to?? Zaklínadlo je správné, kořeny pálí... Tak co?? Vylez!!"
Zase jsem seděla na tráve a pozorovala králíka, jak chodí se založenýma prackama sem a tam. Občas se podíval na hodinky, ale poté zase začal chodit dokolečka.
"Už to mám..", vykřikl najednou.
"Co??"
"Málo věříš. Moc si pokládáš otázku, jestli se ti to povede, nebo ne. Musíš věřit. Tak málo stačí. Nepovede se ti to, pokud se sama sebe budeš ptát, co se stane. Stačí jen uvěřit."
Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Ano, je to pravda, ptám se sama sebe, ale kdo by se taky neptal.
"Já... tak dobře, ptám se. A co? Kdo by se neptal?"
"Vím, je to těžké, ale musíš to zkusit. Prosím."
Pokynul směrem k noře.
Obrátila jsem oči v sloup, ale poslechla jsem.
Opět klečím, opírám se. Pálí to, pálí. Pouštím se.
Tak co, bude to?? Ano bude. Musím věřit.
MUSÍM UVĚRIT!!!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloomová Bloomová | Web | 12. března 2010 v 19:18 | Reagovat

následoval krutý pád na držku způsobením zakousnutím králíka do tvé zadnice :D

2 Naoko Aimi Naoko Aimi | 12. března 2010 v 19:55 | Reagovat

Dobrýýýý :D

3 Seison Bloomová Seison Bloomová | Web | 13. března 2010 v 14:15 | Reagovat

[1]: jo, to by se ti tak líbilo co?? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.