Kdo by chtěl být SBénko - xXTutokaXx -
Soutěž- nejdelší hovor- xXTutokXx -

1.kapitola- Nora

12. března 2010 v 14:15 | Seison zatím Bloomová
Tak, toto je první kapitola Zářivého slunce



Kapitola 1.- Nora


Prudce se otočil a opřel se o stůl. V očích měl něco, co jsem nedokázala popsat. Bylo to něco obrovského, ale přitom spoutaného, něco, co nikdo předtím neviděl. Sama jsem se musela zamyslet, ale nic mě nenapadlo. Tak krásnou věc a navíc strašnou.
Zvedl hlavu a mezi očima se mu leskl krvavý flek. Krev tekla po nose, obtékala ústa a poté kapala na zem. Vypadala jako malý vodopád při západu slunce. Když poté jeho hlava klesla na zem i s celým tělem, projela mi tělem křeč. Tak strašná křeč, že jsem úplně zapoměla křičet. Zrak mi padl na jeho ruku, která trčela v divném úhlu směrem k boku. Svíral v ní revolver. Můj mozek to pořád nedovedl pobrat. Pomalu jsem k němu přikročila potácivým krokem. Roztřesenou rukou jsem otočila jeho hlavu tváří nahoru. Ne, to nemůže být pravda!!


O 7 let později...



"Slečno, slečno... kde jste??"
Och, ne... Ten hlas moc dobře znám. Vysoký, pisklavý a tak vlezlý, že jste si ho opravdu nemohly zamilovat. A ty dusavé kroky k tomu docela přesně říkaly, že je to chůva.
"Slečno, no tak, kde jste??"
Ne, já nechci nikam jít. Budu tady a hotovo. Já tady přece rozhoduju. Já přece vlastním tento pozemek a v tom případě si můžu dělat co chci, ne?
"Slečno, ale no tak, sle.. a tady jste!!"
Rychle jsem sebou trhla a zvedla hlavu.
"Aaa.. chůvo. Jak,, jak si mě našla??"
"Ale slečno, nebudte hlupá. Trávíte tu většinu svého volného času."
Aby jste rozuměli, mám svůj úkryt ve staré králičí noře. Je to velice podivná a nevídaná nora. Není jen tak nějaká. Má maminku tudy kdysi propadla do podivuhodného světa. Povídala mi o tom celé hodiny před spaním. A předtím, než umřela. Ani si nepamatuju, kolik mi bylo. Asi málo. Vždy vyprávěla a starém houseňákovi, o králíkovi, nebo o Srdcové královně, která chtěla ovládnout říši Divů. Ale především o Kloboučníkovi a miznoucím kocourovi. Boužel se mi nikdy nepovedlo se tam také podívat. Zkoušela jsem to snad už stokrát, ale nikdy to nevyšlo.
"Chůvo, myslíš, že se mi to jednou povrede?"
"Co myslíte, tím TO?"
"No přeci propadnout se do říše Divů?"
Chůva se usmála, ale nic neřekla. Místo toho mě začala tahat z díry ven.
"Ne, ne, počkej. Já... nemůžu dnes přespat tady?"
Chůva nadzvedla obočí.
"Slečno, copak vám se sluší spát na tvrdé zemi v páchnoucí káličí díře?!"
"Já... prosím! Bude to jen dneska. No tak, přece bys mi to neodepřela?"
Po mém úchvatném zamrkání, kterému nikdo neodolá, mi chůva pohrozila prstem, ale potom se otočila a vznešeně odkráčela.
"Hurá", řekla jsem si v duchu a přimnula si na hruď malého, chlupatého pejska. Ten radostně zakňučel a začal mi olizovat nos.

Už se setmělo a já pomalu začala přemýšlet, proč vlastně tady dneska chci přespat. Nenašla jsem důvod, ale věděla jsem, že je to osud a pokud se v noci něco stane, bude to jen dobré.

Chůva mi přinesla večeři a poté peřinu. Zdálo se mi, že si to užívá víc než já. Musela to přece před všemi z domu utajit a to nebylo moc lehké. Vždy mě někdo shání. Co jim tak asi namluvila...
Asi že jsem nemocná. Ano, to bude ono.

Vzala jsem obrovskou peřinu a přehodila si ji přes sebe. Hafík si vlezl ke mně a oba, k sobě přitulení, jsme usnuli.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naoko Aimi Naoko Aimi | 12. března 2010 v 14:58 | Reagovat

Dobrýýý !!! Honem další :D

2 Saryn Saryn | E-mail | Web | 12. března 2010 v 15:06 | Reagovat

Ten obrázek se sluncem vypadá jako výbuh!

3 Bloomová Bloomová | Web | 12. března 2010 v 19:07 | Reagovat

zeofíílie!

4 Seison Bloomová Seison Bloomová | 13. března 2010 v 14:20 | Reagovat

Cože?? Co to je? Jsem asi divná, ale netušim o co go...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.